Muži zvítězili i ve Vřesovicích a jsou zatím bez porážky

Měl jsem rozporuplné pocity z tohoto duelu. Chyběl nám v základu Šimon Loprais a Denis Ondříšek. Na místo Denise na pravé záloze nastoupil Michal Kosíř. Domácí rozehrávku začali nákopem na brankáře, který ten míč chytá do ruk, což se hodnotí jako malá domů. My bohužel tuto jejich chybu netrestáme. Nedokážeme překonat brankáře ani překopnout zeď ze šesti metrů, kdy se ke standartce postaví Marek Žandovský a Lukáš Říha trefuje zeď. Chce to více kreativity. A jak je slyšet v průběhu první půlky i od hráčů, važme si více šancí, které si vytvoříme a naučme se je proměňovat. Za ty šance bychom měli poděkovat hlavně Radkovi Knee a Filipovi Vráželovi, kteří se snažili tvořit a hráli opravdu i na nerovném terénu víc než dobře. Do vedení jdeme ve 14. minutě právě díky Filipovi, který si navádí míč před šestnáctku a z nouze střílí levou nohou. Míč pěkně zaplaval po zemi k zadní tyči a je to 1:0. Nutno dodat, že styl Vřesovic, hrát jen na nakopávané balóny dopředu, lákal po kombinaci po zemi. My se o to také snažili a Radek Knee posílal krásné křížné přihrávky dopředu ať už na Lukáše, či na pravou stranu, kde měl až nezvykle moc prostoru již zmiňovaný Michal. Michal se snažil a v průběhu prvního poločasu měl ke vstřelení gólu asi nejblíže ze všech. Ale zahodit tři tutovky, které mu připravili spoluhráči, je až neuvěřitelné.

Na oko diváka se tento výkon nemohl líbit. Za první poločas z naší strany deset šancí, jeden rohový kop, ale zakončení na úrovni starších žáků. Bez nápadu, bez klidu, a ani trochu toho pomyslného štěstíčka nám nepřišlo naproti. Obrana ve složení Rosťa Mlček, Darek Goliáš, Marek Žandovský, Pavel Loprais si odehrála své a nemůžu jim velice nic vytknout.

Do druhé půle nastupujeme s vědomím, že jsme lepší a chce to jen zapracovat na koncovce. Jenže po změně stran domácí z ojedinělé šance skórují a srovnávají stav na 1:1. Zaspali jsme a na Ondru Zmeškala jsou najednou v našem vápně dva hráči Vřesovic a zakončení zvládají lépe než my. Ten, kdo se dívá na předváděnou hru, může v tento moment opakovat staré přísloví, že fotbal nemá logiku. Trvá nám deset minut, než po autu Matěje Svobody  konečně otáčíme zápas zase na naši stranu. Po jeho dlouhém autu vznikne v brankovišti soupeře skrumáž, kde leží domácí brankář, náš Tomáš Gaspar a odražený balón přes změť těl doráží do sítě Michal Kosíř. Jak se nakonec ukázalo, šlo o vítěznou trefu.

Tento zápas v mých očích byl jedním z těch, kdy se hodně kope a každý souboj je nebezpečný. Odehrát a získat vítězství v takovém prostředí nebylo jednoduché. V důležitých momentech nás opět zachránil bezchybný výkon Adama Zálešáka, který i v 90. minutě vychytal přímý kop domácích po neohrabaném faulu Matěje Svobody.

Co dodat? Jestli jsou někteří hráči na míči po jeho získání moc zbrklí a  zbytečně nepřesní, jsou i situace, kde se to ve vyložené šanci bojíme vzít na sebe. Nezvládáme trvale tvořit a ve hře jsme často hodně čitelní. I borec ve čtyřítce s pupkem si pak dokáže hravě poradit s mladým klukem. Chce to více klidu a být přesnější hlavně v tom zakončení. To nám dnes nejvíce chybělo. Zápas ovlivnil i pan rozhodčí, který hru někdy zbytečně kouskoval a o neodpískaných rukách ve vápně je asi už teď zbytečné se bavit. Ale jak říkám, je to za námi. Máme teď Lužice doma a musíme ten zápas zvládnout. Snad už bude Denis v pořádku, Šimon se vrátí z dovolené a naše hra bude kvalitnější a o něčem jiném, než jsme viděli dnes.

Zaja

Sponzoři a partneři FC Vracov

prev

next