Hodový zápas s KENem jsme zvládli, ale zůstaly otazníky

STŘELCI:  14.Svoboda Matěj, 42. Vrážel Flip – 44. Bíla Petr
ŽLUTÉ KARTY: 48. Goliáš Darek, 85. Loprais Jan – 36. Tomeček Roman, 53. Tobiáš Michal, 55. Polách Petr

Na hodovou sobotu jsme u nás přivítali tým KEN Veselí nad Moravou, který do tohoto zápasu nasbíral jen 6 bodů a byl na posledním místě tabulky Okresního přeboru. Získat tři body v tomto zápase jsme brali jako povinnost.

K zápasu jsme nastoupili téměř kompletní, chyběli jen Samuel Rotrekl a Filip Fridrich. Lavičku na maximální počet doplnil z dorostenců jen Jan Loprais. Základní jedenáctku jsme ponechali stejnou jako v minulém zápase v Radějově: V brance Adam Zálešák, stopeři Radek Knee a Darek Goliáš, beci Rosťa Mlček a Josef Šebesta, ve středu zálohy Filip Vrážel a Matěj Svoboda, na křídlech Ondřej Zmeškal a Tomáš Gaspar a vepředu Lukáš Říha a Pavel Loprais. Na střídání byli připraveni Tomáš Polanský, Martin Čožík, Jan Loprais, Víťa Říha, Karel Půček, Stanislav Otépka a brankář Martin Bábík.

Tentokrát jsme začali dobře a od prvních minut jsme na soupeře vytvářeli tlak. Docela dobře jsme kombinovali a často se dostávali do nebezpečných prostorů, jen zakončení se nedařilo podle představ. Vyšlo to až ve 14. minutě, kdy zhruba z 20 metrů vystřeli Matěj Svoboda a jeho rána zapadla přesně k tyči soupeřovy branky. Gól nás povzbudil, a i nadále jsme se tlačili dopředu ve snaze přidat další góly a rozhodnout o osudu zápasu již v prvním poločase. Hra byla velmi dobrá, vycházely nám i kombinace přes střed pole, kde opět dobře zahrál Matěj Svoboda a tentokráte i Filip Vrážel.  Velkým nebezpečím pro soupeře byly rovněž průniky a centry z levé strany od hodně aktivního Pavla Lopraise. Zkrátka vypadalo to, že je to jen otázka času, kdy přidáme další branky. Dopláceli jsme však buď na nepřesnou finální přihrávku nebo neschopnost v zakončení.

Soupeř po celý zápas hrozil především z nákopů na jejich nejlepšího hráče, který se pohyboval stále na hranici ofsajdu, kam se ho naši bránící hráči snažili dostat. Párkrát to vyšlo, ale když tento systém selhal, vznikaly z toho hodně nebezpečné situace, které naštěstí skončily nepřesnou střelou nebo v náručí našeho brankáře.

Dalšího gólu jsme se dočkali ve 42. minutě, kdy střela Filipa Vrážela z poměrně velkého úhlu přeletěla skákajícího brankáře a zapadla přesně do protilehlého růžku jeho branky. 2:0. Radovali jsme se nejen ze zvýšení našeho vedení, ale já jsem měl radost i za Filipa, že mu to tam konečně padlo a věřím, že bude padat i dál. Neradovali jsme se však dlouho, neboť už ve 44. minutě po nepřesné zpětné přihrávce našeho hráče a následné chybě obránce se do samostatného brejku dostal hostující Petr Bíla a chytrou střelou přehodil vybíhajícího Adama Zálešáka. Za mne naprosto zbytečný gól po nedůsledném bránění.  Stav 2:1 a bylo jasné, že ani ve druhém poločase nemůžeme polevit.

Kdo očekával, že ve druhém poločase budeme tedy pokračovat ve stejném stylu jako v prvním a zákonitě přidáme další góly, musel být stejně zklamán jako my na lavičce. Hra druhého poločasu byla jedním slovem hrozná. A čím déle se hrálo, tím to bylo horší. Pro mě z nepochopitelných důvodů jsme se začali hádat nejen s rozhodčí, ale i mezi sebou. Kdo kam měl přihrát, koho kdo má hlídat, kdo pokazil přihrávku a tak podobně. Je pravdou že přihrávky moc nevycházely, často jsme ztráceli balón a občas i sami nahráli soupeři do brejku. Ale musí nám být jasné, že zbytečné hádky v týmu takovou situaci určitě nezlepší a jen nám ubírají na pozornosti a koncentraci. Polevili jsme i v pohybu po hřišti a soupeři nabízeli nezvykle mnoho prostoru ke zpracování míče a zakládání útočných akcí.

Zkusili jsme prostřídat, ale nepomohlo to. Naše hra šla od 10 k 5. Tak hrozně jsme nehráli ani ve III. třídě, což dobře vycítil soupeř a začal stupňovat svoje tempo. Posledních 15 minut už jsme jen bránili těsnou výhru 2:1, což se nám nakonec i díky výkonu Martina Bábíka v brance a přes jeho jednu slabší chvilku, podařilo.

Povinné 3 body jsou doma, ale žádná velká radost se u mě nedostavila. Zůstaly rozpaky nad předvedenou hrou v druhém poločase a spousta nezodpovězených otázek, proč k tomu došlo. Nevhodná střídání? Podcenění soupeře? Únava? Přehnané ambice jednotlivců? Dosud jsem si na ty otázky nedokázal sám uspokojivě odpovědět.

Jediné, co vím jistě je, že tento tým má na víc, než na to, co předvedl ve druhém poločase. A určitě to ví i hráči. Musíme se z tohoto poučit, vzájemně se podržet a v neděli ve Velké nad Veličkou se vrátit  k týmové hře, která se nám velmi dobře dařila v prvním poločase tohoto zápasu.

Pavel Loprais

Sponzoři a partneři FC Vracov